Mladá designérka obuvi Eva Klabalová je žena mnoha tváří. Má vlastní značku s názvem Kave, létá po světě, kde vytváří boty pro různé značky a projekty a kromě toho ještě vyučuje na workshopech. Její instagram je jako exkurze do světa bot a svědectví o tom, jak se dá s botami skvěle pracovat na mnoha úrovních.
Evo, tvoje rozpětí v oboru je neuvěřitelné. Boty tě asi zcela pohltily…
Mě boty zajímají ze všech úhlů pohledu. Když pracuji na nějakém projektu, věnuji se mu i šestnáct hodin denně. Jen si říkám, že bych měla sem tam něco odmítnout, abych se mohla věnovat také vlastní značce.
Pracuješ na mnoha projektech, co všechno musí designér obuvi znát, aby vytvořil botu, ve které se dá chodit?
Je toho docela hodně. Musím mít povědomí o tom, jak funguje noha, o materiálech, o samotné konstrukci boty. Já většinou začínám průzkumem cílové skupiny, pro kterou boty vytvářím. Chci vědět, kde ti lidé tráví čas, ale i to, jak dlouho v té botě budou. Na základě těchto informací vybírám materiály a přemýšlím nad samotným designem. Vyznávám totiž teorii, že design samotný není důležitější než funkce boty. Důležité je vědět, jestli botu tak, jak ji člověk navrhne, jde zrealizovat. To je myslím velký problém školství, že sice naučí mladé designéry navrhnout krásnou botu, ale už je nikdo nespojí s výrobou. A tak se stane, že přijdou do továrny s nádherným návrhem, který ale technicky nejde vyrobit.
Testuješ svoje boty?
Určitě. Vždycky je první vzorek v mojí velikosti, abych si ji mohla obout, zjistit jak funguje. Kdyby botu testoval jako první někdo jiný, neměla bych ten správný feedback. Až když jsem s botou spokojená já, testuju ji na dalších lidech.
TEXTILE MOUNTAIN: OŽIVUJE MRTVÝ MATERIÁL Říká se mu “deadstock” a je to jakýsi mrtvý materiál z průmyslové výroby o který nemá nikdo zájem. Vlastně někdo ano. Módní designérka Lenka Vacková, která je držitelkou titulu Módní designér roku 2017 Czech Grand Design, se snaží tomuto textilu, jež by byl jinak rozemlet na výplň, spálen nebo se navždy povaloval někde ve skladu, dát nový život.
Tvoje značka Kave, vyrábí boty s recyklovanou gumovou podrážkou. Jak jsi k tomu přišla?
Začalo to tak, že jsem si po letech cestování a práce v zahraničí uvědomila, že pro designéra je nejsložitější najít továrnu, která jeho boty vyrobí. Já jsem na tom byla ale opačně, měla jsem továrnu ve Zlíně, kde jsem dlouhá léta při studiu pracovala, a tak jsem přemýšlela, jaký projekt vymyslet přímo pro tuhle továrnu. Protože jsem nechtěla vymýšlet úplně nový produkt, který by potřeboval vlastní nové stroje, kopyta atd., přemýšlela jsem nad tím, jak využít to, co továrna už má. Ono to vlastně souvisí s tím mým udržitelným a ekologickým postojem k práci. Moje boty jsou tedy všechny vyrobeny na strojích z 50.let a i samotný design je postavený na základech z tohoto období. K němu jsem ale přidala moje moderní prvky. Podrážka bot je z odřezků různě barevné gumy, které se spojují v mnoho barevnou plastelínu a ta se nakonec společně s textilní částí boty vsune do lisovacího stroje, kde se vytvrdí. Všechno se to spojí teplem a tlakem, takže není zapotřebí žádných lepidel. Vzniká tak mramorovaná bota, která nikdy není stejná a ani já sama netuším, jak se to namíchá. Proto jsou jednotlivé páry číslované a jsou to originály.
Tvary bot vycházejí z historických střihů. Je pro tebe historie důležitá?
Je. Bez toho, abychom znali historii toho, co se dělalo dřív, nemůžeme vytvářet nové funkční věci. Já říkám, že když znáš minulost, nemusíš znovu vynalézat kolo….Můžeme s minulostí pracovat, přetransformovávat ji a vycházet z toho, co díky ní víme.
Evo, zmínila jsi to, že při své práci hodně myslíš na ekologii a udržitelnost. Neprotiřečí si to s výrobou kožených bot?
Jsem si jistá, že ne. Aspektů, proč pracuji mimo jiné s kůží je hodně, ale základem je fakt, že kůže je činěná, tedy zpracovaná tak, aby vydržela třeba dvacet let neporušená. Pokud si tedy koupíš kvalitní kožené boty a staráš se o ně, vydrží ti klidně 30 let. Naproti tomu umělá kůže, koženka, je ve většině případů svým způsobem plast, který vydrží rok dva a pak si musíš koupit novou věc. Co je tedy šetrnější k životnímu prostředí….Já používám hovězí kůži, která je odpadním materiálem masného průmyslu. A protože se všichni na světě ze dne na den nestaneme vegetariány, přistupuji k práci s kůží s respektem ke zvířeti. Když už zemřelo pro maso, zpracujeme každou jeho část. Tím ale neříkám, že je v pořádku zabíjet zvířata čistě pro jejich kožešinu nebo kůži. S tím naprosto nesouhlasím a s takovými materiály, jako je krokodýlí kůže a podobně, nikdy nepracuji.
LUCIELA TASCHEN: UNIKÁTNÍ ANANASOVÉ TAŠKY Není kůže jako kůže. Designérka Lucie Jamrichová vytvořila kolekci z unikátní ananasové textilie Piňatex, která svým vzhledem připomíná hovězí kůži.
Nesetkala jsi se někdy s negativní reakcí na tento postoj?
Samozřejmě, že setkala. Jedna slečna mi na to odpověděla, že by kůži raději vyhodila do koše. Ale já si myslím, že více respektu prokážu tím, že ten materiál, který by se jinak vyhodil, zpracuji.
V poslední době jsi ale přesídlila i na alternativní materiály…
Ano, moje značka Cave pracuje s bavlněným materiálem a recyklovanou gumou, ale začínám spolupracovat s firmou z Miami, která recykluje staré džíny a vyrábí z nich nový materiál. V dalších projektech zkouším korek a také velice zajímavý materiál ze sušeného manga. Dva kluci z Holandska každou noc obcházejí trhy s ovocem a sbírají manga, která by jinak prodejci už vyhodili. Rozmixují je s dalšími ingrediencemi a pak je na sítech suší. Vznikne tak úžasný materiál, ze kterého lze vyrábět spoustu věcí, časem i šít boty.
Zdroj foto: Vendula Fantová a archiv Evy Klabalové
