Funkcionalismus jako nesmrtelný styl

JEN OPRAVDU MÁLO UMĚLECKÝM SMĚRŮM NEBO ARCHITEKTONICKÝM STYLŮM Z PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ SE PODAŘILO PŘEŽÍT DÉLE NEŽ JEDNU GENERACI. VLASTNĚ SKORO ŽÁDNÉMU, AŽ NA JEDEN…

Text:Petr Sýkora

O funkcionalismu se můžeme dočíst, že se jedná o architektonický styl, jenž své největší slávy dosáhl ve 20. letech dvacátého století. Ostatně i ty nejznámější stavby pocházejí právě z této doby. Jen namátkou – Veletržní palác v Praze (1925–1928), kavárna Era v Brně (1928–1929), kostel sv. Václava v Praze (1929–1930), Obchodní dům Brouk a Babka v Ostravě (1928) a další. Samozřejmě, některé byly postaveny dříve, některé pro změnu později, jak je ale vidět, funkcionalismus zažil nejkrásnější léta v období mezi světovými válkami.

STROJ NA BYDLENÍ
Jaká kritéria musí budova splnit, aby mohla být nazývána funkcionalistickou, a jaké má prvky? Ještě během první světové války doznívala bohatě zdobená secese, krystalický kubismus a krátce po vzniku první republiky jsme zde měli dokonce vlastní a originální rondokubismus. I když máme dnes funkcionalismus spojený spíše s honosnými vilami nebo velkými veřejnými budovami, prvotní myšlenka byla, jak již to v historii bývá, poněkud přízemnější. Jednou z hlavních motivací byla snaha ušetřit. Takřka v celých dějinách architektury byly budovy zdobeny nejrůznějšími ornamenty a dalšími zdobnými prvky, které nejenže stavbu prodlužovaly, ale především veškeré práce značně prodražovaly. Tento jev poměrně hezky vystihl architekt Adolf Loos v jedné ze svých statí o architektuře, kde poměrně srozumitelně postihl problematiku drahého zdobení v příkladu s židlí. Židle má jedinou funkci, a tou je sezení. Pokud však vynaložíme úsilí na to, abychom danou židli jakkoliv ozdobili nebo jí přidali prvky, které pro svou funkci nepotřebuje, stává se toto úsilí spolu s daným předmětem pro společnost zcela zbytečným. Podobnou myšlenku již dříve vyslovil i francouzský architekt Le Corbusier, který doslova prohlásil, že „dům je stroj na bydlení“. Tím nemyslel nic jiného, než že hlavní funkcí domu je bydlení, a tak by se této funkci mělo vše přizpůsobit.

AŽ DO NEBE
Neopomenutelnou roli samozřejmě sehrála první světová válka, kdy byl nedostatek takřka všeho, od jídla až po stavební materiály, a tak více než kdykoliv předtím dávalo najednou smysl oprostit se od tradičního zdobení budov. Cílem bylo ušetřit jak náklady, tak i čas. Zkrátka vše tak nějak zjednodušit. V případě Čech sehrálo poměrně významnou roli jakési hledání nového a vhodného architektonického stylu pro nově vzniklou republiku, kdy jsme se konečně potřebovali vymanit z rakouského područí a oprostit se od oficiálního vídeňského stylu, kterým byla secese. Někteří čeští architekti (například Pavel Janák nebo Josef Gočár) nejprve začali utvářet vlastní tzv. národní sloh neboli rondokubismus. Ve stejné době se však na světlo světa dostával právě funkcionalismus, který byl svými myšlenkami moderní, pokrokový a nadčasový, a tak se stalo, že náš, sice krásný a originální, rondokubismus najednou vůbec nedával smysl, ba dokonce byl řadou architektů označen za zpátečnický. Ostatně to si brzy uvědomili i architekti, kteří tento styl vyvinuli a poměrně rychle se ve svých ateliérech chopili funkcionalismu. Funkcionalismus najednou začal prosakovat do všech typů architektury, od technických staveb, jako jsou mosty, přes obytné domy a vily až po sakrální architekturu. Čeští architekti si nový styl doslova zamilovali. O tom svědčí například i zajímavá myšlenka spojená se jménem architekta Pavla Janáka, který si uvědomil, že pokud kostelní věž nemá vrchol (rozumějme tradiční střechu), může stoupat do nekonečna. A pokud si správně uvědomujeme smysl a význam sakrální architektury, je toto myšlenka více než sympatická.

FUNKCE NAD FORMU
Oblibu nového stylu mezi lidmi podpořila poněkud vtipným způsobem prvorepubliková nařízení a zdanění, kdy se na krátké období vybírala daň z nemovitostí podle počtu oken. Tím se dostáváme k dalšímu důležitému poznatku, tedy co dělá funkcionalismus funkcionalismem. Jak nyní jistě tušíte, jedním z typických prvků jsou například pásová okna neboli jedno dlouhé okno po celé délce budovy. Dalším výrazným prvkem byla rovná střecha s různým užitím, orientace oken do vlastní zahrady nebo vysunutí části budovy na sloupy. Právě různé sloupy a pilíře sehrávaly důležitou roli především ve vilové architektuře; zaprvé oddělovaly dům od zahrady a bylo takto možné zahradou volně procházet a zadruhé pomáhaly ulehčit zdivu, které tak mohlo být doslova odstraněno a nahrazeno tzv. nekonečnými okny. Typickým příkladem použití sloupů je například Villa Savoye od již zmíněného Le Corbusiera z roku 1931 nebo tzv. Barcelonský pavilon od Miese van der Rohe z roku 1929. Již zde zaznělo, že funkcionalismus se vymezoval oproti předchozím architektonickým stylům svou nezdobností. To ale není tak úplně pravda. Sice zde nenajdete žádné historizující „kudrlinky“, zdobných prvků je zde i přesto dost. Architekti obecně pracovali hlavně se strukturou a texturou různých materiálů, což je velmi pěkně patrné například na fotografii Barcelonského pavilonu, popřípadě jeho brněnské obdoby vily Tugendhat z roku 1930, kde van der Rohe skládá zrcadlově různé druhy leštěného kamene, a vytváří tak velmi nápadité vzory. Zároveň je zde kladen důraz i na fyzikální vlastnosti použitých materiálů, kdy se počítá například s propustností slunečního světla. Nesmíme zapomenout ani na jeden z nejtypičtějších principů funkcionalismu, který je typický například pro tvorbu Adolfa Loose: tím je výšková různost jednotlivých místností, kdy například jídelna, obývací pokoj nebo nějaký společenský salon mají výše položený strop než třeba kuchyň nebo ložnice. Díky tomu je v rámci jednoho domu zavedena jakási hierarchie jednotlivých prostor. Jak to vypadá v praxi, se můžete přesvědčit například v Müllerově vile, která vznikla pod taktovkou Adolfa Loose mezi lety 1928 a 1930. Podtrženo sečteno, funkcionalistickou budovou můžeme nazvat v podstatě jakoukoliv stavbu, kde je funkce vyzdvižena nad formu. I přesto však bývá forma natolik propracovaná, ale zároveň tvarově čistá a jednoduchá, že nestačíme žasnout. A možná právě z těchto důvodů přetrvala oblíbenost tohoto stylu až do dnešních dob. I dnes můžeme totiž nalézt novostavby hlásící se přímo nebo nepřímo k odkazu funkcionalismu. Stále častěji jsou také rekonstruovány původní funkcionalistické objekty, což asi nejlépe dokládá popularitu tohoto takřka sto let starého stylu.

ZREPLIKOVANÁ OMÍTKA
Jednou takovou zdařilou rekonstrukcí je například vila Indiánská loď na pražském Barrandově. Vilu postavil v roce 1936 architekt Vladimír Grégr, který byl výrazně ovlivněn svým pobytem v zámoří, kde měl příležitost seznámit se s honosnými domy amerických filmových hvězd. Když v Praze začaly vznikat barrandovské filmové ateliéry a vilové čtvrti pro místní honoraci, byla to příležitost, kterou Grégr nemohl nechat bez povšimnutí. Jeho styl, a v Americe nasátá inspirace především, vyloženě lákaly zdejší smetánku, která si přála bydlet podobně jako jejich hollywoodští „kolegové“. Postupně na barrandovském svahu vystavěl sedm honosných vil, mezi nimiž se nachází také zmíněná Indiánská loď. Asi se nyní v duchu ptáte, proč se nějakému domu přezdívá Indiánská loď? Je to především z důvodu Grégrova osobitějšího pojetí funkcionalismu, kdy se přiklonil spíše k dynamičtějším protáhlým formám, ale zároveň se držel některých rustikálních prvků, jako je škrábaná omítka nebo dřevěný obklad. O výjimečnosti vily svědčí mimo jiné také její zapsání na seznam národních kulturních památek. Když v roce 2014 začali architekti Dalibor Hlaváček a Ludvík Holub s rekonstrukcí, bylo nejprve nutné odstranit necitlivé zásahy z pozdějších let. Zejména 80. léta byla na tzv. domácí lidovou tvořivost velice bohatá. Bylo proto nutné vrátit domu jeho původní charakter s ohledem na potřeby dnešní doby. Jak sami architekti přiznali, měli obrovské štěstí, že jejich klientem byla doslova osvícená dáma, která nechtěla dům kdovíjak měnit, ale spíše mu vrátit jeho původní lesk. Celá rekonstrukce proto probíhala za velké pokory a úcty k původnímu plánu. Nicméně i přesto bylo potřeba vypořádat se hned s několika strastmi. Tou asi největší byla samotná konstrukce domu, tvořená železobetonovým skeletem, který postrádal jakoukoliv izolaci proti vlhkosti. Z tohoto důvodu byla například omítka ve fragmentárním stavu a muselo se přistoupit k jejímu nahrazení. Podařilo se však nalézt způsob, jak omítku zreplikovat, takže je nyní takřka k nerozeznání od té původní. Další „třešinkou na dortu“ byla bezesporu dubová okna. Ta bylo potřeba doslova překreslit a vyrobit znovu. A protože oken je ve vile opravdu hodně, a ještě navíc mají různé rozměry i tvary, strávil zde mistr truhlář v podstatě celý rok. Pojďme se nyní vilou v krátkosti projít a nasát trochu té prvorepublikové atmosféry. Pomyslným centrem celého domu je převýšený obývací pokoj, podobně jak jej známe z realizací Adolfa Loose. Na něj plynule navazuje jídelna a prostor knihovny, která nyní slouží jako jedna z ložnic. V patře se nacházejí další tři pokoje, které jsou nyní oproti původnímu návrhu doplněny o jednu koupelnu. Všechny místnosti jsou obsluhované dlouhou chodbou na severní straně domu, tedy jak je pro tento styl typické – směrem do ulice. Chodba byla původně využívána služebnictvem, aby obyvatelé domu nebyli nijak rušeni.

FUNKCIONALISMUS V PRODUKTOVÉM DESIGNU
Funkcionalismus však nerezonuje pouze v architektuře. Jistě mi dáte za pravdu, že jeho odkazy lze najít i v jiných a zdánlivě zcela odlišných oblastech. Nikoho asi nepřekvapí, že mám na mysli například nábytek. Vždyt’ výrobky firmy Thonet byly považovány za velice funkční již před sto lety. Co ale třeba taková elektronika? Například legendární ThinkPady od IBM by jistě mohly povědět své; nejedná se sice vzhledově o žádné krasavce, ale funkce a použitelnost zde jednoznačně vedla. Nemusíme však nutně chodit až do 90. let, protože například takový Apple se funkcionalismem jistě inspiruje mnohem komplexněji, než by běžného spotřebitele vůbec napadlo… •

Foto: BoysPlaysNice, Archiv Vila Tugendhat