Technologie, o které bylo ještě nedávno slyšet jen ve sci-fi filmech, se dnes stává běžnou součástí našich životů. Už dávno se ale nejedná jen o herní zábavu….
Virtuální a rozšířená realita je boomem posledních let. Zvláště pak druhá jmenovaná zaznamenává velkou oblibu. Způsobeno je to z velké části tím, že se k zákazníkům čím dál tím snáze dostávají chytré telefony a i jejich výrobci přicházejí na trh s vlastními softwary. Co se týká virtuální reality, tam je běžný zákazník limitován, a to jak cenou brýlí, tak jejich velikostí a robustností i nedostatkem kvalitního obsahu. To se ale postupem času mění a zásadní podíl na tom mají také české firmy.
Přestože se o virtuální realitě mluví až v posledních letech, rozhodně není nějakou novinkou. Její kořeny sahají až do konce šedesátých let, kdy byly předvedeny první vstupní prostředky pro interaktivní grafiku. V roce 1968 pak byl vyvinut první přilbový displej, který vymyslel Ivan Sutherland během svých studií na Harvardově univerzitě. Ale nepředstavujte si, že vypadal jako dnešní brýle pro virtuální realitu. Tehdejší přístroj, který dostal název Damoklův meč, byl zavěšen od stropu na mohutném rameni a stereoskopický obraz vytvářely dvě obrazovky umístěné po jeho stranách, jejichž obraz se přenášel jednoduchou optikou do speciálních brýlí. Výsledkem byly geometrické obrazce, které bylo možné vidět na pozadí skutečného prostředí. Další vzkříšení projektu virtuální reality se uskutečnilo v osmdesátých letech pod křídly NASA a pak v roce 1989, kdy Jaron Lanier vystoupil na veřejnost se svým přilbovým displejem a kontaktní rukavicí. V roce 1995 vznikl Virtual Reality Modeling Language, jazyk popisující trojrozměrný prostor a přenos dat do internetu. Je to vlastně složitější obdoba jazyka HTML.
VŠE ZAČÍNÁ V MOJÍ HLAVĚ Jakub Matuška aka Masker má jednoznačně rozpoznatelný výtvarný rukopis, který v sobě skrývá démonickou imaginaci a komiksovou zkratku.
ČEŠI SE PROSAZUJÍ
O virtuální realitě je nejčastěji slyšet v souvislosti s počítačovou hrou nebo jinou podobnou zábavou. Původní drsné střílečky jsou postupně zastiňovány sofistikovanějšími a mnohdy i edukativními hrami, které ocení nejen „pařmeni“. Jedním z nejvýraznějších českých počinů je hra Beat Saber od studia Hyperbolic Magnetism. Hráč za pomoci světelných mečů rozsekává nejrůznější pohyblivé předměty a díky tomu dotváří melodii hrající na pozadí. Ta je dílem Jaroslava Becka, který ke hře vytvořil velmi originální soundtrack. Meče, s nimiž hráč operuje, nápadně připomínají světelné meče ze ságy Star Wars. „S nimi ale neměl nápad nic společného. Vycházel jsem spíš z vizuálu filmu Tron,“ říká Ján Ilavský, jeden z autorů hry.
Další zajímavou aplikací, která stojí za povšimnutí, je Theatre VR pražského vývojářského studia Misterine. Ta nabízí stát se součástí divadelního souboru a zahrát si v dánské tragédii Hamlet. Roli, jakou chcete hrát, si můžete vybrat. Nebo se můžete naopak stát jedním z diváků a celou virtuální divadelní hru pouze pozorovat. Koncept zatím nabízí „pouze“ Hamleta, ale v průběhu času by možností mělo přibývat. Ostatně projekt má i vyšší cíle, a to pomoci amatérským souborům a hercům v propagaci jejich tvorby.
Nejsou to ale jen hry, které česká vývojářská studia pouštějí do světa. Aplikaci Fata Morgana od pražského startupu Pocket Virtuality využívá i elektrárna Temelín. Jedná se o naskenované reálné prostředí, které je přeneseno do virtuální reality, a tento prostor lze díky speciálním brýlím prohlížet a procházet jím. Virtuálně je tedy možné se do tohoto prostředí teleportovat a provádět v něm na dálku opravy zařízení.
Další české a slovenské firmy se pak zabývají aplikacemi pro medicínské prostředí, simulují operace, rozebírají do detailu lidské tělo a umožňují studentům zaobírat se i složitějšími zákroky nebo vytvářejí virtuální realitu pro architekty, kteří si budou moci svou vyprojektovanou budovu nejprve virtuálně projít a vše do detailu posoudit.
OTEVŘENÁ SRDCE SRÍ LANKY
Proč se vydávat na druhý konec světa? Exotická Srí Lanka se svou dechberoucí krajinou, pokorným obyvatelstvem a nevšední gastronomií za to stojí.
VÍC NEŽ ZÁBAVA
Není to jen obsah, který Češi tvoří. I u nás se vyvíjejí samotné brýle pro virtuální realitu, a to dokonce ty nejlepší na světě, za nimiž stojí firma VRgineers. Obraz v nich je ostrý a jejich absolutně přesné snímání a zobrazení pohybu dodává této technologii zcela nový rozměr. Brýle nejsou určeny pro herní svět, ale pro automobilky a další výrobní průmysl, kde by tato technologie mohla výrazně snížit náklady a usnadnit výrobu. Brýle s názvem XTAL mají zabudované nejpřesnější dostupné senzory na snímání rukou a jako jediné na světě se přizpůsobí poloze očí. Výsledkem je neuvěřitelně reálné vnímání virtuálního prostoru, kterého využívají už ve Škodovce, BMW nebo Volkswagenu. U automobilek to ale nekončí a české brýle by měly putovat i do firem zabývajících se vesmírným průmyslem. Potenciál k využití mají i architektonická studia nebo vlakoví dopravci.
Virtuální realita je součástí snad všech oborů. Díky ní mohou poškozené letecké motory opravovat odborníci, kteří jsou od poruchy přes půl planety daleko, aniž by se muselo celé týdny čekat, než dorazí na místo osobně. Stejně tak velkou službu plní virtuální realita na poli vzdělávání, kdy se díky ní mohou například studenti architektury projít svou vyprojektovanou budovou. Velký význam dostává virtuální realita na poli medicíny. Díky této technologii lze úspěšně léčit různé fobie a úzkosti, poruchy učení, deprese a stařeckou demenci, ale významnou roli hraje také na operačním sále. V zahraničí je tato technologie již hojně využívána, v Čechách se novým metodám teprve učíme. A proč je virtuální realita pro dnešní svět tak důležitá? Je nástrojem, jak odstranit limity, a to jak ty lidské, tak prostorové. Má-li například člověk strach z jízdy výtahem, podle klasické terapie by společně s psychologem docházel někam do výškové budovy a postupně se snažil fobii odstranit tím, že se bude postupně k výtahu přibližovat, pak do něj nastoupí a podobně. Tato forma terapie je náročná na čas klienta i psychologa. Teď může terapie probíhat tak, že klient přijde a s pomocí virtuální reality se přenese do prostředí například onoho výtahu a potom klasickým terapeutickým působením dochází ke změně, kdy klient objekt nebo situaci již nepovažuje za nereálně ohrožující.
Podle výzkumů z let 2016–2017 je taková forma terapie velmi účinná, ovšem ne pro každého vhodná. I léčba virtuální realitou má svá úskalí, nemohou ji podstupovat například lidé po úrazech hlavy, epileptici nebo děti. A jak je to s viruální realitou a závislostí na ní? Podle psychologů je to velmi reálná hrozba, která nese název Netolismus. Pro pochopení této závislosti, je třeba si uvědomit, jaké potřeby si člověk závislý na virtuální realitě tímto simulovaným životem nahrazuje.
Chcete-li si virtuální realitu vyzkoušet, směle do toho. V Aquapalace Praha otevřeli tobogán s virtuální realitou. Díky speciálním vodotěsným brýlím si tak během jízdy mimo cákání vody užijete výlet do vesmíru a to i se zvuky. Grafika sice není realistická a určitě by mohla být vymazlenější, ale za jízdy vám to ani nepřijde.
