Snad žádný kus nábytku nevyvolal v průběhu let tolik rozruchu, jako celoplastová židle dánského designéra Vernera Pantona. Když ji na přelomu let 1958–1959 navrhoval, předbíhal svou dobu a technologické možnosti o desítky let a díky tomu se se svou femme fatale židlí trápil i radoval dlouhých třicet let. Zažil její vzestupy i pády, splnění svého snu o cenově dostupném průmyslově vyráběném designovém produktu se bohužel nedočkal. Stal se ale nesmrtelným, stejně jako jeho Panton chair.
DLOUHÁ CESTA K ÚSPĚCHU
První prototyp židle byl vyroben z polystyrenu, nedalo se na něm sedět a žádná z firem se do její výroby nechtěla pustit. Kdyby tehdy nezaujala Rolfa Fehlbauma, který její výrobu doporučil svému bratru Willimu, zakladateli společnosti Vitra, možná by nikdy tahle ikona světlo světa nespatřila. Následujících deset let bylo ve znamení výzkumu, testování a nepřetržitého vývoje. Konečný tvar, jaký známe dnes, vzešel z deseti prototypů z ručně laminované polyesterové pryskyřice vyztužené skelným vláknem. V roce 1968 tak mohla být Panton chair představena očím veřejnosti na veletrhu nábytku IMM v Kolíně nad Rýnem a rychle se stala symbolem celé éry.
PROBLÉMY S MATERIÁLEM
Panton chair byla od samého začátku potížistka a ani po uvedení na trh tomu nebylo jinak. Původní materiál byl po nějaké době nahrazen polyuretanovou pěnou a ještě později vstřikovaným termoplastem. To se ovšem ukázalo jako špatný nápad, termoplast nebyl dostatečně odolný a lámal se a tyto problémy bohužel vedly k zastavení výroby v roce 1979. Společnost Vitra uložila na další roky pantonku k ledu, protože se bála, že její problémy poškodí dobré jméno společnosti. Naštěstí tenhle designový skvost neupadl v zapomnění a Vitra společně s Vernerem Pantonem našli zase chuť na ní pracovat. Technologický pokrok v materiálech umožnil se v roce 1990 znovu pustit do výroby unikátní židle. Vitra a Verner Panton společně vymysleli novou verzi vyrobenou opět z polyuretanové pěny, tentokrát s komplexní povrchovou úpravou a větší odolností proti lámání. V roce 1999, po třiceti letech od prvního uvedení se tak sen dánského designéra splnil, Panton chair se stala cenově dostupným průmyslově vyráběným produktem. Verner Panton však bohužel krátce před jejím znovuuvedením na trh zemřel.
ZRCADLO
Už v 70. letech designér toužil po tom, aby měla jeho židle zrcadlovou úpravu. Domníval se, že by se reflektivní povrch hodil k jejím dynamickým křivkám, ale bohužel technologické možnosti té doby to ještě neumožňovaly. Teprve letos je možné ideu tvůrce naplnit a díky komplexní matalizaci v kombinaci s ruční prací, vytvořit skvostnou zrcadlovou židli Panton Chrome. Druhým takovým dárkem k půlstoletí židle je Panton Glow. Pocta designérově legendární instalaci Visiona 2 z roku 1970, pro níž tehdy vymyslel stěny a strop, které vypadaly jako když žhnou. Židle Panton Glow nese pět vrstev laku s fosforeskujícím pigmentem, který absorbuje světlo a ve tmě modře září. Vznikla po konzultaci s Pantonovou manželkou Marianne a představuje tento kultovní produkt ve zcela novém světle.
PIKANTNÍ OKAMŽIKY
Panton chair se i přes její složitý osud, stala ikonou a součástí popkultury 60. let a v těch sedmdesátých byla dokonce považována za nejvíc sexy židli na světě. K tomuto titulu jí dopomohla múza malíře Salvádora Dalího, modelka a zpěvačka Amanda Lear. Ta totiž v 70. letech nafotila smyslnou a hodně odvážnou sérii fotek s názvem „How to undress in front of your husband“ a společnost jí svlékání před objektivem fotografa Briana Duffyho dělala krvavě rudá židle Panton. I když modelka vlastně nic neukázala, stala se tahle série otištěná v magazínu Nova, natolik skandální, že editora stála místo. Verner Panton byl ale prý nadšený.
PANTONKA V ČECHÁCH
I u nás se Panton chair těší velké oblibě a to nejen jako interiérový doplněk. V roce 2006 u nás vzbudila rozruch poté, co ji Maxim Velčovský a Jakub Berdych ze studia Qubus použili místo lavic při rekonstrukci kostela sv. Bartoloměje v Chodovicích. Jejich počin byl nekonvenční, experimentální, a přesto zůstal pietní. A tak není divu, že doslova obletěl celý svět. Asi nikdo by totiž za zdmi malého kostela nečekal desítky bílých židlí Pantone s vyřezaným křížem v opěradle.
