Na rozhovor s Matějem Ruppertem jsem přišla pozdě, hlavně proto, že nemám orientační smysl, a kdybych ještě neměla navigaci, jistojistě na pražském Smíchově bloudím dodnes. A právě to, že zabloudím i tam, kde to ani není možné, zapříčinilo, že jsme se začali nejprve bavit o tom, jaké je nastavení mužů a žen ve společnosti a že paní Einsteinová byla možná tím, kdo vymyslel teorii relativity. Plynule jsme přešli k nové desce Monkey Business a došlo také na politiku, která vlastně s novou deskou tak trochu souvisí.
… myslím, že ženy nemohou za to, že nemají orientační smysl, vždyť je to vlastně dáno geneticky. V pravěku ženy udržovaly oheň doma v jeskyni, a tudíž nemusely nikam daleko chodit, kdežto muži museli jít lovit a museli se z toho lovu umět vrátit. Takže si z toho nic nedělejte (říkal mi se smíchem Matěj Ruppert, když jsem se mu kajícně omlouvala za pozdní příchod). Víte, já jsem velkým zastáncem žen, protože jsou opravdu skvělé. Na druhou stranu jsou ale také velmi rozdílné od nás mužů. Zajímám se o historii, a tak vnímám, že žena byla i v našich zeměpisných šířkách až do poloviny dvacátého století vnímána jako někdo méněcenný. To se týkalo jak práva volit, tak i pozice na akademické půdě, v lékařství či jiných oborech. Říká se dokonce, že manželka Alberta Einsteina, která byla mimochodem výborná matematička a fyzička, sehrála mnohem výraznější roli v objevení teorie relativity, než by se mohlo zdát… Na druhou stranu mi vadí ta dnešní přehnaná feminizace, protože muži a ženy opravdu nejsou stejní. Ano, měli by za stejně odvedenou práci dostat stejné peníze, ale nemám rád, když se říká, že jsou obě pohlaví stejná. Jediné, co je totožné, je, že se mezi ženami najde asi tak stejné procento „krav“, jako mezi muži „volů“.
Proč vám vadí přehnaná feminizace?
U nás tu feminizaci hodně zdecimovali komunisti, zvlášť ve školství. Nejenže do osnov začlenili svoji propagandu, ale hlavně tím svým chápáním světa, že o děti se má starat žena. Ve školství, které bylo původně mužskou záležitostí, téměř zlikvidovali chlapský element a učit nechali hlavně ženy. To mělo za následek hned několik úskalí, hlavně co se psychiky žen týká, protože učitelské povolání je velice fyzicky a psychicky náročné. Ono to totiž není tak, že žena je geneticky předurčena k tomu, aby se starala o děti, a tak musí učit. Ano, je předurčena starat se o děti, ale o ty vlastní… A druhá věc je, že díky tomu, že ve školství byly jen ženy, mohly dostat menší platy a výsledek je ten, že dodnes máme neuvěřitelně podhodnocené školství… To jen tak, aby bylo jasno, kdo je tady největší šovinista-komunista.
Trochu jste mě na začátku dostal. Původně jsem chtěla rozhovor začít otázkou, jak se máte…
Děkuji za optání, mám se dobře. Dneska mě čeká první ze tří koncertů, křtů k naší desce Bad Time For Gentleman, takže jsem lehce nervózní. Za hodinu budu ještě víc nervózní a za tři hodiny budu úplně nervózní. Těsně před koncertem už budu tak nervózní, že půjdu třikrát na malou, jednou na velkou a jediné štěstí je, že už neblinkám, jako tomu bylo kdysi.
Jak to, že jste i po 18 letech takový trémista?
Víte, že se mě na to ptá spousta lidí? Jenže on je každý koncert do jisté míry originál a začíná pokaždé od nuly. To, že se ten minulý výborně povedl, neznamená, že ten další se povede taky. Proto pokaždé vcházím na pódium s trémou, ale jakmile tam jsem, cítím se tam strašně dobře a pohybovat se na pódiu a předvádět se před lidmi je pro mě do jisté míry přirozené.
Máte na svoji trému nějaký rituál?
Bohužel jsem ještě žádný nenašel. Říkal jsem si, že se zkusím zajímat o východní filozofie a holotropní dýchání, ale jsem na to línej. Vždycky, když koncert s Mankáčema dopadne dobře, mám samozřejmě takovou tu euforii a už si na to nějak nevzpomenu. Moje tréma je sice podstatně lepší, než bývala, ale furt je to strašný.
Kdy máte největší trému?
Moje tréma je spravedlivá a nedělá rozdíly, takže je stejná před malou Lucernou i před O2 arénou. Jednu z největších trém jsem ale zažil, když jsem hrál na narozeninách kamaráda, kde bylo pětadvacet lidí a všichni to byli lidé, které jsem znal. V průběhu let se však změnily důvody té trémy, což jsem si jako maturant z psychologie sám diagnostikoval. Dřív jsem měl trému, aby mi nevypadl text, abych nezpíval falešně a ze všech takových sebestředných věcí. To samozřejmě mám pořád, protože si musím hlídat hlas a nemůžu se hned po prvním koncertě vožrat jako jelito a musím jít brzo domů, stejně jako po druhém i po třetím koncertě, protože mě čeká ještě ten čtvrtý. Změnilo se ale to, že největší trému mám z toho, co lidem řeknu. I když nemám to slovo rád, tak přeci jen jsem frontman a největší díl odpovědnosti a pozornost leží na mně. To mým úkolem je lidi dostat. Samozřejmě kapela mi v tom neskutečně pomáhá, protože máme nejlepší rytmiku přinejmenším na okrese… Ale po třetí písničce musím říct „Nazdar, tak co?“ a nesmí to být trapný.
Připravujete se na to nějak?
Když nehrajeme zrovna v Praze, tak si zjistím, co se v tom městě za poslední dobu událo, nějaká výrazná věc nebo slavný rodák. V Litvínově jsme například hráli týden po tom, co vyhráli hokejovou ligu, takže to byl ideální čas jim to připomenout a svézt se na jejich vlně euforie. Ale že bych si dělal nějakou přípravu, to ne, ty nejlepší věci stejně vznikají náhodně. Na druhou stranu tím, že je to téměř stoprocentní improvizace, může se stát, že to úplně neklapne.
Máte pak něco v záloze?
Trochu jo. Ale on ten koncert nesmí být nikdy stejný, ani pro lidi, ale ani pro nás. Já v první řadě myslím na lidi, ale nejvíc mě baví, když odbourám svoje kolegy. Když zprava slyším hurónský smích Romana (Holého, pozn. red.) a zleva se směje Ondra Brousek. Úplně nejvíc je, když se otočím a vidím, jak se řehtá Martin Houdek, který je jinak distingovaný pán za bubnama. A toho, když dostanu, tak vím, že je to fakt dobrý.
Vaše nová deska Bad Time For Gentleman teď dost rozvířila diskuse, protože se o ní hovoří jako o politické.
Chápu, že to někoho napadne. A jsem vlastně rád, že se díky tomu začali lidé víc zajímat o naše texty, které mimochodem byly zajímavé i na těch předešlých osmi deskách.
Takže je politická?
Neřekl bych, že je přímo politická, spíš společenská. Je logické, že když rok a půl připravujeme desku a za tu dobu se na cestách v autě nebavíme o ničem jiném, než o tom, jaká je společenská a politická situace v zemi, musí se to na desce zákonitě nějak projevit. Jsem ale rád, že to do našich textů proniká pořád způsobem, který je Monkey Business vlastní, tedy s humorem a jistou nadsázkou. Nejsme politická kapela a nechceme kázat, kam se má lidstvo ubírat, to rozhodně není náš úkol.
Přesto jste teď tu nálepku dostali…
Ale nálepky se sloupávají podle toho, jak silné je lepidlo… Ale je pravda, že jsme k současné situaci řekli svoje. Například písnička Bad Time For Gentleman, která má asi nejsilněji takto zaměřený text, je asi celkem jasná. Vyjmenovali jsme v ní některé komunistické představitele jako Colotka, Štrougal, Husák… Byli to takoví paňácové. Z dneška jsme k nim přidali ta dvě jména a máme pocit, jestli se ta doba tak trochu nevrací. Ona celá ta část politického spektra tak nějak utuhuje. To ale není problém jen naší společnosti, například ve Spojených státech nebo ve Velké Británii to vlastně proběhlo už dávno a je to tam daleko drsnější než tady.
Jak to myslíte, že utuhuje?
Například v Kalifornii si po desáté večer nekoupíte alkohol, což pro mě bylo rozčarování. Člověk se tam pomalu bojí něco udělat nebo někam jít, aby neporušil nějaké pravidlo. A to stejné se děje tady. Například na Praze 1 si večer nekoupíte ani láhev vína, když jdete k někomu domů na návštěvu. A to stejné mi přijde se zákazem kouření. Ano, nekuřme si pod nos, s tím i jako kuřák souhlasím, ale nechápu, proč není nějaká alternativa, možnost svobodné volby. Proč já jako kuřák nemám možnost jít alespoň na jedno místo v Praze a tam si dát i pivo a cigaretu. To je taková zvůle politiků, kteří si myslí, že jsou králové s neomezenou mocí a zapomínají na to, že jsou lidmi volení a placení státní úředníci.
Ta domnělá moc se teď projevuje hodně…
Já jsem třeba hodně háklivej na to, jak se vrcholoví politici strefují do novinářů, a to dost nehezkým způsobem. Tam bychom měli jako společnost zbystřit. Jestliže premiér České republiky je schopen před celým spektrem novinářů v přímém přenosu říci, že se bude bavit jen s tím, s kým bude chtít, to by nás nemělo nechávat chladnými. Stejně jako to, když prezident mluví o novinářích tak, jak o nich hovoří. To jsou nebezpečné věci, které mohou časem nést velice nepěkné ovoce.
Myslíte, že je důležité, aby veřejně známí lidé na tyto věci upozorňovali?
Myslím si, že by na ně měl upozorňovat každý, bez ohledu na to, jaké vykonává zaměstnání. Ostatně všichni bychom se měli víc zajímat o politiku a daleko více si zjišt̕ovat informace z co nejvíce zdrojů, i z těch, které naši hypotézu nepotvrzují, ale ukazují nám jiný vhled.
S Monkey Business jste se před časem přidali k Tomáši Klusovi a zařekli jste se, že nebudete vystupovat na určitém typu akcí.
Ona to je hlavně moje vlastní iniciativa, to je důležité říct, protože ne všichni z kapely o tom chtějí takto veřejně hovořit a to já respektuji. Tomáš Klus mě před časem oslovil, zda bych se k němu nechtěl přidat, a protože už jsem na jeho sociálních sítích nějakou dobu sledoval, jak se k jeho názorům lidé vyjadřují, měl jsem potřebu ho podpořit. To, k čemu se rozhodl, je na jednu stranu silně vymezující, protože nechce mít s tím člověkem nic společného, a to ani v tom nejpřenesenějším slova smyslu. Na druhou stranu to není agresivní, jako kdyby například uspořádal demonstraci, která je mimochodem taky fajn a legitimní. Tenhle jeho způsob mi zkrátka přišel velmi nonšalantní.
Tomáš si za to ale vysloužil i negativní ohlasy.
Ano a ten nejhanebnější je, že jeho počínání je pohrdáním demokratickými volbami. To je argument jako ze základní školy. Demokratické volby sice rozloží síly, ale politici si pak nemohou dělat, co chtějí. Stále se zodpovídají občanům, ne svým voličům, ale všem občanům. Dokonce i těm, kteří je nevolili, pohrdají jimi a nenávidí je. Bohužel to ani prezident a ani premiér nedělají. A to jim já osobně vyčítám asi nejvíc. Pokud je tedy něco nedemokratické, pak je to jednání Miloše Zemana jako prezidenta republiky, který si dělá svou vlastní jednostrannou zahraniční politiku, a ne nás, kteří se nějakým způsobem veřejně vyjadřujeme a třeba i jdeme a demonstrujeme. Jedno ze základních práv, jež jsou dána ústavou, je právo se shromažďovat. A myslím si, že prezident by neměl říkat lidem, kteří ho nevolili, aby drželi hubu. A to on řekl na kameru v přímém přenosu. A my držet hubu nebudeme! Je jedno, jestli jsme umělci, zpěváci, lidi, co provozují hospodu, nebo horníci. Jen je potřeba myslet na to, že dneska máte velkou možnost, aby váš hlas byl slyšet, na druhou stranu si mnoho lidí ale neuvědomuje, že to znamená velkou odpovědnost. Když o někom řeknete, že je lhář, tak to také musíte doložit. Demokracie má své hranice. To je mimochodem jedna z mála pozitivních věcí na Miloši Zemanovi, že o něm mohu veřejně říci, že je lhář, protože to bylo čtyřikrát potvrzeno soudem. Do jisté míry je to velmi uvolňující…
Pojďme od politiky k vaší nové desce Bad Time For Gentleman. Jaká je?
Je úžasná. Asi nejvíc slyšitelná nová věc je, že v kapele už není Tonya Graves, ale přišla Tereza Černochová. Ta zpívá výš a jinak než Tonya. Roman koncipoval písničky tak, aby se mohla se svým vysokým ječákem projevit. Je to obrovské obohacení pro desku.
Teď se ale budete muset nějaký čas obejít bez Terezy…
Ano, teď zrovna jsme museli povolat zase Tonyu Graves, protože Tereza si na čtyřikrát zlomila nohu a nemůže s námi na koncertech zpívat. Na té nešt̕astné události, která se Tereze stala, se ukázala jedna krásná věc. Že stejně tak jako nám několik let předtím nám vypomáhala Tereza, když byla Tonya těhotná, nemocná nebo měla svoje vlastní koncerty, tak teď se to obrátilo a Tonya nám pomůže na koncertech, které máme do konce roku. Zároveň je to definitivní důkaz pro všechny, že to střídání zpěvaček nebyla nějaká katarze nebo průšvih. Tonya se zkrátka chtěla osamostatnit a my jsme se s ní rozešli v lásce… Kéž by se takhle rozcházeli lidi ve vztazích.
V čem je deska ještě jiná?
Další novinkou je, že po osmi deskách, kdy výhradním textařem byl Vráťa Šlapák, který je v angličtině až skoro vědec a má slovní zásobu možná větší než kdejaký Angličan, ale jeho texty inklinovaly někdy až k určité intelektuální rovině a pro někoho se možná ztrácela sdílnost, jsme si některé texty napsali sami, šli jsme až po triviálním stylu mluvy a snažili jsme se sdělit ty naše pohledy na věci. A hlavně několik a ne málo textů napsal basista Pavel Mrázek a myslím, že ty texty jsou úplně vynikající. A co se týká hudby, tak Roman samozřejmě napsal naprosto fantastické písničky, které jsou podle mě nejlepší a mělo by to zaznít. Mě totiž nepřestává udivovat, že jsem se s tak úžasným a talentovaným člověkem potkal, že jsme kamarádi a že máme spolu kapelu… Až se i po těch letech dojímám.
Je vám nějaká písnička z téhle desky nejbližší?
Asi to bude písnička Worst Lover Ever.
A kdybyste měl říct, jakou písničku z celé vaší historie máte nejraději.
Víte, ono to svádí k tomu, že člověk řeší sebe. Takže, kde jsem se sebou spokojený, to je písnička Silverstrings z naší první desky. Ale musím zmínit písničku Piece of My Life, která textově v té době byla fakt o mně a je to písnička, kterou mají lidé s Monkey Business asi nejvíce spojenou. Ale jinak je těch písniček celá řada… Poslední dobou jsem znovuobjevil několik našich písniček, z nichž některé jsem neslyšel třeba dvanáct let. Jsou to skvělý věci, který prostě jen nehrajeme na koncertech, protože se tam úplně nehodí.
Neplánujete vydat desku na vinylu?
Deska Bad Time For Gentleman vychází i na vinylu. Nechci říct, že jsem byl hlavním iniciátorem já, protože to byl asi Roman, ale já jsem byl hodně za to, abychom desku vydali právě i na vinylu. Před lety jsem začal vinyly sbírat a pocítil jsem takovou ohromnou fetišistickou touhu mít všechny naše desky na vinylech. Ony mají takovou nějakou jinou krásnou staromilskou a fetišistickou kulturu, která je mimochodem teď hodně na vzestupu. Dokonce počet prodaných vinylů se blíží k počtu prodaných cédéček.
Matěji, co budete dělat, až pokřtíte desku?
No, chtěl bych se celý den válet, ale jelikož jsem otec dvou dětí, tak to nepůjde. Ale já mám skvělou manželku, která mě mezi koncerty nechává vyspat, protože spánek je pro zpěváka asi to nejdůležitější. A tak bych po tom čtvrtém koncertě chtěl vzít manželku na dobrý oběd a tak to s ní trochu přioslavit. No a v půlce prosince nás s Monkey Business čeká poslední koncert v tomto roce a tam se všichni asi pořádně zlískáme. •
Foto: Tomáš Mikule, archiv Monkey Business, archiv IQOS
