MaLíř Milan Sodoma původně vystudoval průmyslový a grafický design a dlouho se věnoval reklamní grafice a ilustraci. Od jasně definované práce ale před třemi lety zběhl k malbě.
Díla mladého umělce jsou minimalistická, Milan klade velký důraz na tvar a kompozici, ale hlavně na vizuální prožitek z obrazu.
Jak jste se od komerční grafiky dostal k abstraktní tvorbě?
Ten příběh bude možná znít banálně. V minulosti jsem se pohyboval hlavně v komerční sféře, nějakou dobu jsem dělal grafiku, později jsem ilustroval pro největší reklamní agentury. Bylo to příjemné období, ale kolem třicítky jsem si uvědomil, že nežiju v souladu sám se sebou. Necítil jsem naplnění, postrádal jsem nějaký smysl. A tak jsem prostě začal malovat. Protože to bylo to, o čem jsem už jako dítě snil. A děti vždycky nejlíp vědí, co chtějí dělat. Jednoduše jsem přerušil práci, zavřel se doma a začal tvořit. Touha byla obrovská, ale samozřejmě jsem ze začátku absolutně netušil, co malovat. A tak přišlo rozhodnutí prostě to nechat být. Nepřemýšlet, neplánovat. Nechat ruce, ať samy tvoří, co je jim příjemné. Takto jsem pomaloval tisíce papírů. Důvěřoval jsem procesu a ono to vyšlo. Našel jsem polohu, která mě uspokojovala a kterou do teď dál rozvíjím. Věřím, že tak je to i se životem. Je mnohem jednodušší, než se zdá, sami si jej komplikujeme.
Vaše obrazy jsou pouze černobílé, proč se vyhýbáte barvám?
Jednoduše proto, že kdybych maloval barvami, už bych to nebyl já. V tom období, kdy jsem se hledal výtvarně a měl pod rukama další z tisíce papírů, jsem si všiml, že se postupně vytrácí barvy a zůstává jen černá a bílá. Mé vnímání světa je tvarové a kompoziční. K tomu jsou černá a bílá ideální. Barvy vyjadřují emoce. A já spíš inklinuju ke klidu, meditaci, čistotě.
Dlouho se ve vaší tvorbě objevovala ženská figura, ale v poslední době vymizela…
Ve své tvorbě pracuji s faktorem náhody a intuice. Během procesu se snažím s tvorbou samotnou navázat vztah, nechávám se vést a vyhovuje mi, když mám část vznikajícího díla pod kontrolou a druhou část nechávám osudu. Tímto přístupem vznikala i má figurální díla. Je to vždy velmi rychlé a spontánní, bez modelů či skic. Stejné to bylo i s přechodem k abstrakci. Jednoduše jsem poslouchal své nitro, které v jeden moment chtělo vyzkoušet posunutí jiným směrem. Cítil jsem nadšení zkusit stejnou techniku k dosažení jiného vizuálního výsledku. Potřeboval jsem zase cítit, že se pouštím do něčeho nového, neznámého. Toužil jsem zkoumat, jak spolu budou černá a bílá kooperovat v abstraktní poloze a kam až to půjde posunout. Vím o vás, že nemalujete obyčejným štětcem, ale vším možným.
Jak jste se k tomu dostal?
Už na začátku jsem si vytvořil takovou challenge, že budu každý den dělat něco jinak. Že nechci opakovat to, co jsem už jednou dělal. Asi po týdnu, kdy jsem doma zavřený maloval a vypotřeboval všechny obvyklé nástroje jako štětec, fix nebo tužku, jsem se pustil do experimentování. Bral jsem si na pomoc všechno, co jsem měl po ruce. Začal jsem malovat pěnovými válečky, různými míčky namočenými do barvy, dokonce vajíčkem, které vytvářelo úžasné nerovné linky, a dalšími věcmi. Objevil jsem nové techniky, na které bych normálně nepřišel a dodnes je používám.
Kde můžeme vaši tvorbu vidět?
Aktuálně chystám výstavu s Prokopem Bartoníčkem v galerii ExPost, která se bude konat na přelomu ledna a února 2019. Tímto bych čtenáře rád pozval. Momentálně také připravuju e-shop, kde bude možné zakoupit tištěné reprodukce a menší originály.
